Pejska jsme si domů pořídili

Stali jsme se tak trochu lidumily. Je to náš mazel, kdybychom ho neměli, hodně by nám scházel. Malé štěňátko to bylo, když se to teprve narodilo. Pak jsme si ho mohli odvézt, nový domov mu u nás zavést. Teď je to ještě pořád mladík, jmenuje se Dastík. Kolik bot se nažvýkal, člověk mu to pořád vytýkal. Ale on si jenom chtěl hrát, a ne jen tak smutně stát. Tak si hrál s boty, to byly po zahradě dusoty, když jsme ho honili, v kousání mu bránili. To je pro něj nejlepší hraní, ať si kdo chce, co chce, žvaní. Potřebuje si hrát, někoho před sebou po zahradě hnát. Pořádně se vyřádí, takové je jeho mládí.

Máme ho moc rádi

Jsme s ním všichni kamarádi. I děti si s ním pořád hrají, nosí mu něco dobrého potají. Kousek od svačiny mu sem tam dají, samozřejmě že vše pouze šeptají. Maminka se nic nesmí dozvědět, někdy je lepší nevědět. Svítící obojky pro psy jsme v jednom obchodě našli, tak jsme tam hned druhý den zašli. Koupili jsme mu i takovou krásu, a ještě k tomu dobrou klobásu. Teď jej všude vidíme, i když k večeru s ním cvičíme. Je to super nápad, to jistě bude každý chápat.